Idem z práce.
  Mám 73 rokov.
Musím ísť vlakom, pretože som o vodičský preukaz prišiel ako zdravotne nespôsobilý.
  Po tom, čo mi vo vlaku cvakne lístok sprievodca s načúvacím prístrojom a silnými dioptriami,... vystupujem.
  Vystupujem veľmi opatrne.   Mám totiž len jedno oko.
  To pravé mi vypichol 70-ročný očný chirurg pri odstraňovaní šedého zákalu, keď sa mu triasli ruky, pretože mal Parkinsona.
  Z lokomotívy vyťahujú strojvedúceho na invalidnom vozíku.
  Prechádzam staničnou halou, ktorú stráži hrbatý policajt, ktorý sa pomočil.
  Opäť to nestihol.

Vychádzam von a idem na električku.
  Vodička žiada cestujúcich, aby jej povedali, kde má zastaviť, pretože trpí stratou pamäti.

Vystupujem a mám hlad.
  V reštaurácii mi čašník oznamuje, že jedlo dostanem, keď sa podarí dostať kuchára z kómy.
  Objednávam si pivo, ale čašník kvôli trasľavým rukám polovičku vyleje, kým dôjde k môjmu stolu.
  Chcem zaplatiť, ale čašník nerozozná päťku od desiatky a nemôžeme prísť na to, koľko mi má vlastne vrátiť peňazí.

Idem domov.
  Moje deti vo veku 48 a 50 rokov sa ma pýtajú, či by som im nepomohol nájsť akúkoľvek prácu.
  „Nie, deti moje, na to ste ešte príliš mladí. Ešte pracujeme MY.“

Večer idem do Národného divadla na Labutie jazero. Beriem si radšej pampersky, aby som to vydržal.
  Predstavenie je hneď v prvom dejstve zrušené, pretože 68-ročná baletka, predstaviteľka hlavnej role, padá a láme si krčok bedrového kĺbu.

Vraciam sa domov.
  Odložím obe protézy.

 Smiech cez slzy?!

• Nikdy bych nevyměnil
• ♥   moje úžasné přátele,
• ♥   můj krásný život,
• ♥   moji milující rodinu
• za míň šedých vlasů nebo za plošší břicho.

      Jak jsem zestárl, stal jsem se k sobě laskavější a méně kritický.

• ♣  Stal jsem se svým vlastním přítelem. ♣

      Nechci peskovat sám sebe za to, že sním extra zákusek, za to, že si neustelu postel nebo za koupi toho hloupého plastového trpaslíka, kterého jsem vůbec nepotřeboval, ale vypadá tak krásně na mé zahradě.
      Viděl jsem příliš mnoho mých přátel opustit tento svět příliš brzy, předtím než pochopili velkou svobodu, která přichází s věkem.
      Co je komu do toho, když se rozhodnu číst, nebo hrát na počítači do 4 hodin a spát až do poledne? Budu tančit sám se sebou na ty nádherné melodie ze 60. a 70. let a když se mi zachce plakat nad dávno ztracenou láskou, tak klidně plakat budu. Klidně budu chodit na pláž v plavkách, natažených na vypouklé břicho a nořit se do vln, pokud se tak rozhodnu, navzdory soucitným pohledům mladých lidí atletických postav - ale i oni budou jednou staří.

      Vím, že jsem občas zapomnětlivý. Ale některé životy jsou úplně zapomenuty.
      A já si konec konců pamatuji důležité věci.
      Jistě, v průběhu let moje srdce bylo zlomené. Když ztratíte někoho blízkého, nebo pokud dítě trpí, nebo dokonce, když vašeho milovaného psa přejede auto? Ale zlomená srdce jsou to, co nám dá sílu a porozumění a soucit. Srdce nikdy nezlomené je dokonalé a sterilní, ale nebude nikdy vědět, jaká radost je z bytí nedokonalého.
      Jsem tak rád, že jsem žil dost dlouho, aby mé vlasy zšedly a mé mladické úsměvy se věčně vryly do hlubokých rýh na mé tváři. Mnozí se nikdy nezasmáli a mnozí zemřeli dříve než jejich vlasy zbarvilo stříbro. Jak člověk stárne, je snazší být pozitivní.
      Už mne nezajímá, co si myslí ostatní. Nemám otázky, už se sám sebe neptám. Dokonce jsem získal právo být špatný.
      Takže na vaši otázku odpovídám - ANO - jsem rád zralý. Můj věk mne osvobodil. Líbí se mi člověk, kterým jsem se stal. Nebudu žít navždy, ale dokud jsem ještě tady, nebudu ztrácet čas hořekováním, co by mohlo být, nebo dělat si starosti, co bude.

Poznámka: Jestli to pošlete dál, záleží jen na vás. Když ne, spěte v klidu, naprosto nic nepřerušíte, nikdo kvůli tomu neonemocní, ani neschudne a vůbec, ale opravdu - vůbec nic se nestane.
P.S. Uplne nesúhlasím - ochudobníme blízkych o skutočne zaujímavý pohľad na svet.

• 04:00   -   Stavam bez budika, choc je nedzeľa, bo nemožem spac.
• 04:00   -   Šedzim na zachodze, rozdumujem, či mi treba na velku abo na malu. Nakonec nič z teho, bo šicko išlo do pampersy XXL.
• 04:20   -   Z nudy čítam tyždňovo novinky. Nove nemam, bo dochodek budze až jutre.
• 05:00   -   Zaš ľehnem do pojsceli a čekam, či nahodu ešte nezašpim.
• 06:00   -   Konečne zaspavam, ked zazvonil budik. Zaš nešpim. Chce še mi revac.
• 07:00   -   Berem tabletky na tlak. Zaš čitam tyždňovo novinky.
• 08:00   -   Berem sebe tabletky na astmu a varim čaj.
• 09:00   -   Zapomnul som vžac tabletky od zapominaňa. Zaš berem šicke od začatku, bo neznam, ktore som už bral.
• 10:00   -   Oblikam oblek i kravatu a idzem do koscela.
• 12:00   -   Zaš som nečul calu kazeň bo som nevžal kvapky do ucha.
• 12:30   -   Zohrivam včerajšu polifku. Čitam novinky. Tyždňovo.
• 13:00   -   Polifka vykypela, ta zaš budu suchare.
• 13:30   -   Ľehnul som - poobedny spanek. Konečne som usnul.
• 18:00   -   Zaš som prespal caly dzeň bo budik nezvonil jak mal.
• 18:10   -   Mal som isc na pivo, nemožem. Dochodek budze až jutre.
• 19:00   -   Kukam spravy. Zaš znižuju dochodky. Šak im ten Fico ukaže... s nim nam budze fajne... Ten nam da aj vianočne peneži...
• 20:00   -   Berem tabletky na cuker. V televizore zaš idze farma a talent.
• 20:15   -   Volam synovi do Ameriky. Zaš chudak nema peneži.
• 20:20   -   Rozdumujem jak mu pomožem z dochodku.
• 21:15   -   Zaspavam pri rozdumovaňu
• 23:00   -   Budzim še, bo mam mokro pod sebu. Zapomnul som dac pampersu.
• 23:10   -   Konečne zaspavam. Budik nastaveny.
• 04:00   -   Zaše stavam bez budika, bo nemožem spac. Ale už neliham, bo dneška dochodek!****

    ♥   12.augusta
    Nasťahovali sme sa do nášho nového domu na Liptove.
Som taký šťastný. 
Je tu tak krásne! Hory sú nádherné. Neviem sa dočkať, kedy ich uvidím pokryté snehom.
    ♥   14.októbra
    Najkrajšia krajina na svete!
Lístie sa sfarbilo všetkými tými krásnymi odtieňmi žltej a oranžovej farby.
Cestou som videl zopár jeleňov. Sú také pôvabné. Sú to najkrajšie zvieratá na svete.
Toto tu bude raj. Milujem Liptov. Kedy už konečne príde tá zima.
    ♥   11.novembra
    Čoskoro sa začne lov na jelene. Nemôžem pochopiť, ako niekto môže zabíjať tak nádherné zvieratá.
Dúfam, že čoskoro napadne sneh. Je tak nádherne...
    ♥   2.december
      Tejto noci napadol prvý sneh. Konečne. Nádhera.
Vstal som a uvidel všetko prikryté bielou prikrývkou. Je to ako na najkrajšej pohľadnici.
Vyšli sme von, očistili schody a prístupovú cestu a potom sme sa guľovali (ja som vyhral).
Keď prešiel snežný pluh, museli sme znovu odhrnúť sneh spred brány.
Aká krásna krajina. Milujem Liptov.
    ♥   12.december
    V noci znovu napadol sneh.
Znovu prešiel pluh a nahrnul sneh pred bránu.
Ale je tu naozaj krásne.
    ♥   19.december
    V noci znovu sneh.
Nemohol som výjsť s autom a ísť do práce.
Je tu naozaj krásne, ibaže som už trošku unavený z lopatovania.
Znovu prešiel ten pluh.
    ♥   22.december
    Tie biele hovienka znovu padali celú noc.
Už mám mozole od lopaty a aj chrbát ma bolí.
Ten hajzlík s pluhom akoby sa skrýval za rohom a čakal kedy ja odhrniem sneh spred brány. Sviňa jedna!
    ♥   25.december
    Veselé - posrané a odporné Vianoce!
...a zase ten posratý sneh.
Ak sa mi niekedy dostane do rúk ten buzerant s pluhom, tak ho zabijem!
Šľak aby ich trafil! Prečo nesypú viac soli na cesty, aby sa ten „hnusný“ sneh skôr  roztopil!?
    ♥   27.december
    V noci znovu sneh.
Už tri dni nevychádzam z domu. Iba aby som odhrnul  sneh zakaždým, keď prejde pluh.
Nemôžem nikam ísť, auto zapadlo do kopy snehu pred bránou a je aj chladno.
Hovoria, že tejto noci napadne nových tridsať čísel tých hovien. „Do kelu... “
    ♥   28.december
    Predpoveď nevyšla. Napadlo pol metra.
Ak to takto bude pokračovať, neroztopí sa ani do leta.
Už aj pluh zapadol a ten buzerant si prišiel odomňa pýtať lopatu !!!
Povedal som mu, že sa mi zlomilo už šesť lopát pri odhrabovaní toho bordelu spred brány, ktoré tam on „nasral“. Málo chýbalo tomu, aby som mu poslednou lopatou nerozbil hlavu. „Idiot“ jeden...
    ♥   4.január
    Konečne som sa dostal z domu.
Bol som v predajni kúpiť trochu jedla.
Keď som sa vracal, zrazil som autom jeleňa. Na aute je škoda za tridsaťtisíc.
Tá posratá háveď by mala byt pobitá! Všade ich je ako hnoja!
Čo ich všetkých nepostrieľali na jeseň?! Hajzli poľovnícki...
    ♥   5.január
    Mám depresiu... zamrzla aj slivovica...
Som na práškoch...
    ♥   3.mája
    Bol som s autom v servise.
Neuveriteľné, ako zhrdzavelo od tej humusovej soli, ktorú tí „idioti“ všade rozsýpajú...
Do „kelu“ aj so soľou... „Do Kelu!!!“
    ♥   10.mája
    „ Seriem“ na to, sťahujem sa nazad do Bratislavy!
Nemôžem pochopiť, ako niekto normálny môže žiť na zasratom Liptove.

• 1. Omylom vyťukáš svoj PIN-kód na mikrovlnke.
• 2. S prekvapením konštatuješ, že passians sa dá hrať aj normálnymi kartami.
• 3. Na trojčlennú rodinu máš 15 rôznych telefónnych čísiel.
• 4. Č|oveku, sediacemu vedľa teba pošleš e-mail.
• 5. So starými známymi neudržiavaš kontakt, lebo nemáš na nich e-mailovú adresu.
• 5. Štyri roky sedíš pri tom istom písacom stole a pritom si pracoval v troch rôznych firmách.
• 7. Tvoj šéf by nedokázal vykonať tvoju prácu.
• 8. Zavoláš členom rodiny, či sú doma, zatiaľ čo vchádzaš autom do garáže.
• 10. Na konci každej televíznej reklamy je internetová adresa.
• 11. Keď odídeš z domu bez mobilu (čo si v prvých 10, 20, 30, 40 rokoch života ani nepoznal), spanikáriš a okamžite sa poň vrátiš.
• 12. Ráno zapneš počítač ešte skôr, než si uvaríš kávu.
• 13. Zatiaľ čo toto čítaš, usmievaš sa a prikyvuješ.
• 14. Ešte horšie: presne vieš, komu to pošleš ďalej.
• 15. Si príliš zaneprázdnený, aby si zbadal, že na zozname chýba 9. bod.
• 16. Naozaj si sa pozrel, že na zozname nie je 9. bod.
• 17. Zdá sa, že si nezbadal ani to, že na zozname sú dve 5.
• 18. Aj to si si opäť pozrel...
• 19. ...a teraz sa smeješ sám sebe.
• 20. Zamysli sa, prečo!

        Turista blúdi centrom (možno ešte) Bratislavy a strašne potrebuje na WC..
V tom uvidí farebný nápis EUROTOILETS.
Vojde do mramorom obloženej miestnosti, kde za pultíkmi postávajú mladé slečinky v slušivých uniformách.
Jedna mu hneď vyjde v ústrety:
    „Dobrý deň. Čo pre Vás môžeme urobiť?“
Turista sa krúti:
    „Potreboval by som využiť Vaše služby...“
Slečna sa posadí za počítač:
    „Želáte si kabínu alebo pisoár?“
    „Kabínu.“
    „Uprednostňujete farbu modrú, zelenú, ružovú alebo klasickú bielu?“
    „Hoci aj bieluúúú...“
    „Máte radšej toaletný papier, alebo Vám môžeme ponúknuť súčasný trend s intímnou sprchou?“
    „Papieéér!“
    „Výborne! Želáte si jednovrstvový, viacvrstvový, farebný, s vôňou ruží alebo radšej svieži mentol?“
    „Stačia aj noviny!“
    „Retro riešenia bohužiaľ zatiaľ nemáme v ponuke, ale ďakujeme Vám za námet na rozšírenie našich služieb.
    Ako protihodnotu Vám radi poskytneme použitie umyvárne zdarma.
    Budete si želať hudbu klasickú, alebo radšej niečo rezkejšie?“
    „Aáááááá.... - zavyje turista.“
    „Áno poznávam. Takže výber operných árií. Skvelá voľba. Ráčite platiť kartou alebo v hotovosti?“
Turista vytiahne peňaženku a zaplatí nemalú sumu za papier, ktorý práve vyliezol z tlačiarne.
Potom cez zuby precedí:
    „Tak kde sa môžem vy....ť?“
Slečna sa poobzerá, nakloní sa k turistovi a pošepká mu do ucha:
    „Nemala by som to vlastne hovoriť, ale my chodíme naproti do krčmy.
    Tu máme iba zákaznícke centrum. Prevádzka je v Košiciach.“

        Píše se rok 2070.
    Brzy mi bude 50 let, ale vypadám spíš na 85. Mám vážné problémy s ledvinami, protože piji moc málo.
A vím, že času mi už moc nezbývá. V naší společnosti jsem jedním z nejstarších.

    Vzpomínám na dobu, kdy mi bylo 5 let.
Vše bylo úplně jiné. V parcích jsme mívali stromy, u domů zahrady a já si mohl užívat koupele, kdykoliv jsem mohl zůstat pod sprchou třeba hodinu. Nyní používáme ručníky navlhčené v různých minerálních olejíčkách, abychom si mohli očistit kůži.
    Dříve se všechny ženy dříve chlubily svými krásnými vlasy. Nyní musíme hlavy v čistotě udržovat bez použití vody.
    Dříve můj otec myl auto vodou, která volně přitékala z hadice. Dnešní děti nemohou uvěřit, že by se voda používala takovým způsobem.

    Vzpomínám na mnoho cedulí „ŠETŘI VODOU“, Jenže si jich nikdo nevšímal, mysleli jsme, že zásoby vody jsou nekonečné. Dnes jsou všechny řeky, nádrže, rybníky a potoky nevratně znečištěny nebo vysušeny.
    Nekonečné pouště vytvářejí krajinu, která nás obklopuje ze všech stran. Žaludeční infekce a nemoci pokožky a močových cest jsou hlavní příčiny úmrtí těchto dnů.
    Průmysl je paralyzován a nezaměstnanost dramaticky stoupá. Továrny na odsolování jsou hlavními zdroji pracovních míst a platí nás v nich pitnou vodou namísto penězi.
    Přepady kvůli hrnku vody v osamocených domech jsou běžné. Strava je z 80% syntetická.
    Dříve bylo doporučené množství vody pro dospělou osobu na jeden den osm sklenic vody. Dnes mohu pít jen půl sklenice.

    Ropa je dnes nedůležitá, jen zvyšuje množství odpadu; a my se musíme vrátit k suchým záchodům jako v minulém století, protože splachovadla se nedají pro nedostatek vody používat.
    Obraz společnosti je jak z hororu, těla jsou zesláblá, svraštělá dehydratací, plná zranění kůže způsobených ultrafialovými paprsky, které slábnoucí vrstva ozónu v atmosféře není schopná odfiltrovat.
    Následkem vypadá pokožka dvacetiletého, jako kdyby mu bylo čtyřicet let.. Vědci dál bádají, ale možné řešení není na obzoru. Vodu nelze vyrábět, stejně jako kyslík, jehož množství klesá v důsledku absence stromů. To ovšem snižuje intelektuální koeficient nových generací.
    U mnoha osob se mění morfologie spermat. Následkem toho se rodí mnoho dětí postižených, mutacemi a deformacemi.

    Vláda vybírá poplatek za vzduch, který dýcháme, 137 m3 na den a dospělého obyvatele. Občané, kteří nemohou platit, jsou odsunuti do „větraných zón, které jsou vybaveny obřími ventilačními mechanismy, které fungují na solární energii. Kvalita není moc dobrá, ale dýchat se tam dá… Průměrný věk je 35 let.
    V některých zemích ještě zbývají koridory vegetace se zbytky řek, které jsou hlídány tamními armádami. Z vody se stal poklad vzácnější než zlato či diamanty.
    Naproti tomu tady u nás nejsou stromy, protože tu nikdy neprší, a když zaznamenáme nějaké srážky, jedná se o deště kyselé. Běh ročních období byl zásadně narušen atomovými zkouškami a znečišťujícím průmyslem XX. století Tenkrát nám radili, abychom šetřili životní prostředí, ale nikdo si toho nevšímal.

    Když mě má dcerka prosí, abych jí povídal, jaké to bylo, když jsem byl mlád, popisuji jí, jak krásné byly lesy. Povídám jí o dešti, o květinách a jak to bylo příjemné, že jsme se mohli koupat a chytat ryby v řekách a přehradách a pít vodu, kolik se nám jí zachtělo. A jak zdraví byli lidé.

A ona se mě ptá:
    - Tatínku, proč došla voda?
    - Tatínku, proč došla voda?

    Nemohu se zbavit pocitu viny, protože patřím ke generaci, která dokončila zničení přírodního prostředí, či prostě nedbala na zřetel žádné rady.
            Naše děti nyní platí příliš vysokou cenu…
    Upřímně řečeno, nevěřím, že život na Zemi bude možný ještě nějak příliš dlouho, protože destrukce přírodního prostředí překročila bod nenávratnosti.
    Jak moc bych si přál vrátit se zpět do minulosti a nechat lidstvo, aby tohle všechno pochopilo…
    … když ještě byl čas udělat něco pro záchranu naší planety Země!

Brusel: Obdrželi jsem Vaší žádost na spolufinancování výstavby „Domova pro seniory“ v rámci regionálního programu „Východ“. Jsme však nuceni Vás upozornit, že na str. 57 formuláře žádosti, kapitola „Vybavení“, jste opomenuli vyplnit kolonku „Počet židlí“.
Horní Bříza: Kolonku „Počet židlí“ jsme nevyplnili schválně, poněvadž dotyčné židle zajistí místní důchodce p. Šebesta. Zcela zdarma totiž opraví židle vytažené ze sutin školy, která minulý týden spadla, když jsme se po 8 letech marných žádostí nedočkali žádné finanční podpory na její rekonstrukci. Tím zajistíme i úsporu bruselských fondů, což nás naplňuje dobrým pocitem evropské sounáležitosti.
Brusel: Děkujeme za Váš zájem o úspory bruselských fondů, z Vaší strany je však tato starost zcela zbytečná, neboť úspory jsou v Bruselu logisticky řízeny třemi nezávislými výbory Evropské komise tvořené několika desítkami předních ekonomů. Ohledně nevyplněné kolonky „Počet židlí“ jsme pak nuceni Vám sdělit, že na základě pravidel Výboru pro komplexní posuzování žádostí je počet židlí neoddělitelnou součástí všech projektů týkajících se jakékoliv budovy. Proto musíme trvat na vyplnění kolonky „Počet židlí“.
Horní Bříza: Dobře, žádáme o 44 židlí.
Brusel: Zaregistrovali jsme vaší doplněnou žádost o 44 židlí. Vypracujte prosím zdůvodnění tohoto počtu Vámi požadovaných židlí.
Horní Bříza: Protože máme 11 stolů, každý pro 4 osoby. 11 x 4 = 44.
Brusel: Obdrželi jsme Vaše zdůvodnění, musíme však konstatovat jeho nedostatečnost. Vypracujte prosím detailní posouzení využitelnosti jednotlivých židlí.
Horní Bříza: Co to je ?
Brusel: Koeficienty využitelnosti židlí na osobu a den pro jednotlivá roční období jsou uvedeny na str. 23 „Metodického pokynu pro podávání žádostí o podporu z evropských fondů“, který je k dispozici na příslušném ministerstvu každého členského státu EU.
Horní Bříza: S tím nám polibte prdel a peníze si nechte. Domov pro seniory si postavíme sami z cihel ze zřízené školy.
Brusel: Registrujeme změnu věcného záměru Vaší žádosti z „Domova pro seniory“ na „Líbání prdele“. Pro úspěšné schválení žádosti prosím vyplňte přiložené formuláře.

Život by sa mohol prežívať aj naopak...

    Na začiatku by bola smrť, všetko by začalo umieraním a tým by sa to najhoršie hneď prekonalo.
Takto sa zobudíš na posteli v nemocnici a zo dňa na deň ti bude lepšie.
Potom ťa prepustia domov, lebo je ti výborne a prvá vec čo urobíš, ideš na poštu zobrať si dôchodok.
    Ako čas plynie, sily ti pribúdajú, tvoja kondícia sa zlepšuje, vrásky miznú.
Začneš pracovať a hneď prvý deň v práci ti dajú zlaté hodinky za zásluhy.
Pracuješ 40 rokov, až kým nie si taký mladý, že ťa nesmú ďalej nechať pracovať.
    A tak prejdeš na najlepšie obdobie života - piješ, zabávaš sa, sexuješ a pripravuješ sa na štúdium.
Potom začneš školu - hráš sa s kamarátmi, bez akýchkoľvek povinnosti zodpovednosti, kým nie si bábätko.
    Keď si dostatočne malý, vlezieš na miesto, ktoré by si mal beztak dobre poznať
a posledných 9 mesiacov života Ti prebehne v pokoji a spokojnosti,
na teplučkom mieste s perfektným servisom, kde ťa nikto nebude otravovať.

A nakoniec opustíš tento svet v poriadnom orgazme.